zpět na menu
Historie jedné volejbalové třídy ...
Historie jedné volejbalové třídy
aneb
Pátou třídou to začalo a zlatou medailí to končí
27. 6. 1998
Na konci čtvrté třídy jsme plnily volejbalové testy. Úspěšně je z nás splnilo dvacet. V září nás zařadili do třídy 5.B a "béčko" se s námi táhlo až do deváté třídy. Později se k nám přidala ještě dvě děvčata z 5.A. Dostaly jsme skvělého trenéra a pomalu jsme začaly docházet na tréninky. Naše tréninková náplň byla tehdy celkem jednoduchá. Soustředily jsme se převážně na fyzickou kondici, i když s míčem jsme uměly už také dobře zacházet. Uprostřed roku jsme začaly pinkat. Od té chvíle se většina z nás rozhodla, že volejbalu zasvětí celý život.
Prokousaly jsme se mnoha úskalími až k prvnímu turnaji, tenkrát jsme byly hrozně nadšené, protože jsme poprvé oblékly dresy. Náš první turnaj se konal 16.3.1995 v Českém Krumlově. Chodily jsme právě do šesté třídy. Potom přišel 5.4.1995 velký úspěch na Velikonočním turnaji ve Znojmě. V silné konkurenci deseti družstev z Čech, Moravy a Slovenska jsme v souboji o třetí místo zdolaly Malacky 2:0.
7.1.1996 jsme se chystaly na turnaj do belgického města Oud-Turnhout, kde následoval další velký úspěch. V turnaji hrálo deset družstev. My jsme se do finále probojovaly bez porážky. O první místo nás připravilo družstvo Antonius Kärcher Herentals po tvrdém boji 2:0, po setech 15:9, 15:13. Celkově jsme obsadily velmi pěkné druhé místo.
Stále populárnějším se stával minivolejbal, ve kterém jsme měly obsazení tří družstev. I zde jsme ukázaly, co nás trenér naučil a na turnaji 20.4.1996 v Českém Krumlově jsme skončily na 1.,2. a 4. místě. Na podzim 2.11.1996 se u nás v Českém Krumlově konal mezinárodní turnaj. Pozvání přijala družstva z Horních Rakous, Belgie, Slovinska, Českých Budějovic a Jihlavy. Z osmi celků náš tým obsadil 3. místo. Zlato vybojovaly hráčky Vltavy České Budějovice. Potom následovalo několik menších turnajů, ve kterých jsme se držely na předních místech. V soutěži "Pohár tří krajů" jsme po několika kolech vedly. Na finále 10.5. v Českých Budějovicích jsme získaly druhé místo.
Po těchto úspěšných sezónách nás opustila Lída Křížová, Šárka Plichtová, Lucka Koppová, Ivana Hrehová a na konci roku ještě Markéta Růzhová a Michala Šmejkalová. Také jsme se musely rozloučit i s naším výborným trenérem Martinem Hrubešem. Zůstalo nás čtrnáct a celou další sezónu jsme makaly v Krajském přeboru, kde jsme nakonec zvítězily. Dostaly jsme se na finále do Hradce Králové, které se konalo ve dnech 8.-10.5.1998. V rozhodujícím zápase, kdy vítězství nám zajišťovalo postup do nejsilnější skupiny o 1.-4. místo, po dvouhodinové pětisetové bitvě a za přispění domácího rozhodčího, rozhodnutého podpořit domácí tým, jsme prohrály pátý set 12:15. Po tomto zápase na nás dolehlo zklamání. Vítězství nám totiž uteklo o směšné tři body. Ve skupině o 5.-8. místo jsme skončily sedmé z celé České republiky.
Náš největší úspěch následoval o deset dní později. 19.5.1998 ve 24 hodin jsme byly připraveny na cestu do belgického města Zoersel. Po cestě jsme měly velké potíže s autem, ale i tak jsme do Zoerselu dorazily vpořádku. Že jsme skvělá parta a že se umíme podržet, se ukázalo, když jsme se mezi dvanácti družstvy dokázaly prokousat bez porážky až do finálového zápasu o první místo. Ve finále jsme se utkaly s čerstvým mistrem Belgie A.I.F Thimester. Tyto dva sety byly největší bitvou naší dosavadní kariéry. Za přispění domácích fanoušků jsme mistry porazily. Naše zlaté medaile byly krásným zakončením našeho působení na Základní škole Za Nádražím.
Za žákyně a hráčky 9.B Jitka Gutwirthová
20. - 24.5. 1998 se uskutečnil mezinárodní volejbalový turnaj starších žákyň v belgickém městě Zoersel. Z dvanácti zúčastněných celků z celé Belgie a Německa jsme se hravě probojovaly až do finále a to těmito výsledky: Hasselt - Č.Krumlov 0:2, Turnhout - Č.Krumlov 0:2, Kärchr - Č.Krumlov 0:2, Preussen Berlín - Č.Krumlov 1:2.
Ve finále se VSK Zempas Č.Krumlov utkal s čerstvým mistrem Belgie. A.I.F. Thimester poznal pravý český volejbal a po setech 15:9, 15:7 jsme získaly zasloužené zlato.
Trenér VSK Zempas Český Krumlov Zdeněk Přívratský se k tomuto výsledku vyjádřil: "To, co holky předvedly ve finále, byl pro mne volejbalový koncert snad jen s malými chybičkami. Všechny hráčky na hřišti i na lavičce pochopily, co je to mít zodpovědnost za družstvo a maximálně se vydat. Odměnou bylo krásné vítězství a aplaus domácích diváků i hráček. Jsem rád, že jsme úspěšně skončili účinkování v kategorii starších žákyň."
Internationaal Volleybaltornooi AMIGOS Zoersel 1998
stojící zleva - Iva Brčáková, Pavla Bartoňová, Marika Pupakisová, trenér Zdeněk Přívratský, Jitka Guttwirthová, Adéla Taláková, Václava Mileševičová
sedící zleva - Veronika Vávrová, Kateřina Lovčíková, Zuzana Poláčková, Marie Hronková, Hana Přívratská, Petra Břicháčková,
zleva leží - Michaela Adlerová, Alena Brožová.
Za vítězstvím cesta dlouhá . . .
Internationaal Volleybaltornooi AMIGOS Zoersel 1998
20.6.1998
Tento rok v zimě byla naše škola pozvaná na mezinárodní turnaj starších žákyň do Belgie. Vedení naší školy toto pozvání přijalo, protože má už s těmito turnaji dlouholeté zkušenosti. Ovšem největší radost jsme z pozvání měly my, volejbalistky z 9.B. S nečekaným štěstím na tváři nás všichni mohli vidět až do chvíle odjezdu.
Pořád jsme si říkaly : "To je v pohodě, ještě je to daleko, takže se stihnem sbalit a vyřídit pasy." Najednou však přišla zpráva z místa, kde se mělo volejbalové klání uskutečnit. V dopise stálo, abychom přijeli už v polovině dalšího týdne. Změnu termínu zapříčinily belgické křesťanské svátky. Všichni jsme tímto faktem byli tak nadšeni, že jsme začali uvažovat o tom, jestli si nepůjdem "hodit mašli", protože to narušilo veškeré naše ostatní plány. I přesto, že byly problémy s vyřizováním pasů a dresy ještě visely na šňůře, dokázaly jsme se včas sbalit.
Odjezd byl naplánován na úterý 20.května přesně ve dvanáct hodin večer z parkoviště u kina. My holky, zchvácené cestovní horečkou, jsme na smluveném místě čekaly už téměř o hodinu dříve. Když konečně na věži odbíjela dvanáctá, s obvyklým uvážením jsme se shodly, že ti dva se jen tak neukážou.
Jak jsme tušily, trenér a řidič se dostavili v půl jedné. S trenérovým heslem "nastupovat" z nás okamžitě spadla únava. Když se nás dvanáct holek společně s krosnami, kufry, taškami, batohy a batůžky nasoukalo do aut, zjistily jsme, že je nám poněkud těsno.
No sláva, jedem! Cesta se neskutečně táhla, únava nás zmáhala. Řidič Petr a trenér už nemohli únavou řídit, proto se rozhodli udělat delší přestávku 85 km před Frankfurtem. Poté, co se chlapi dostatečně prospali, mohli jsme se vydat dál. Po otočení klíčkem jsme zjistili, že něco není v pořádku. Auto začalo škytat, sípat a několikrát neposlušně poskočilo. Pak už jenom tiše nehybně stálo. Dívajíc se pod kapotu nepomohla Petrova znalost aut ani trenérovy rady. Pak se oba shodli na tom, že nejlepším řešením bude, vydají-li se hledat pomoc v nejbližším autoservisu. My jsme zatím čekaly v transitu. Zůstaly jsme úplně samy 500 km od domova a 500 km od Belgie. Přepadl nás nepěkný pocit, že se letos asi do Belgie nepodíváme. Po třech neúprosně dlouhých hodinách se oba objevili i s odtahovou službou. Odvezla nás i poškozené auto do servisu. Místní mechanici zjistili příčinu problému.
Vinen byl startér. Bohužel jsme byli posláni do specializovanější opravny aut. Celé zmožené jsme se vyvalily z auta, vysíleny padly na zem a zbytek světa nevnímaly. Za chvíli nám trenér oznámil, že právě mluvil s mechanikem. Oprava prý bude hodně náročná na finance, proto musí proměnit peníze. Seděly jsme si na chodníku a slunce nám pálilo do zad. Asi za dvě hodiny se oba dva vrátili, že prý musíme ještě další dvě hodiny počkat. Bylo to příliš unavující, ale naštěstí jsme to přečkaly. Oprava finančně vyšplhala na velmi vysokou částku, do které trenér i řidič investovali veškeré své prostředky. Vše bylo už v pořádku a my mohli vyjet vstříc Belgii. Do Zoerselu, což je město ve kterém jsme měly hrát, jsme dojely až v deset večer. Byly jsme ubytovány v rodinách, které si nás hned po příjezdu rozebraly. Tam jsme poznaly místní zvyky i různá neobvyklá jídla. Všichni lidé kolem nás byli moc přátelští, dorozumívali jsme se německy a anglicky.
Hned ráno jsme i s rodinami vyrazily do sportovní haly. Ten den jsme všechny zápasy vyhrály bez ztráty jediného setu, i když to nebylo to pravé. V hale jsme strávily skoro celý den, navečer se vrátily do svých rodin. Druhý den jsme změřily síly s Berlínem. První set jsme vyhrály, s druhým to už bylo horší. Nic se nedařilo, a proto nás berlínská děvčata pokořila. Ve třetím setu za bouřlivého povzbuzování lavičky nás výhra neminula. Tato výhra nám zajistila postup o první a druhé místo. O třetí a čtvrté místo si to rozdaly domácí s Berlínem. Domácí dokázali zvítězit a obhájili třetí místo. Za mocného povzbuzování domácích i lavičky jsme ukázaly čerstvým mistrům Belgie, jak se u nás v Čechách hraje volejbal a zbyly jim jen oči pro pláč a stříbrná medaile.
Rády bychom poděkovaly našemu trenérovi Zdeňkovi Přívratskému, který v nás probudil smysl pro sport. Naučil nás, jak udržet partu a že máme být k sobě tolerantní a upřímné. Také bychom chtěly, aby řidič, který nás vezl do Belgie, Petr Dub, věděl, jak moc si ho vážíme za to, co pro nás všechno udělal. Naše díky patří i sponzorovi panu Irovi, bez něhož bychom ani nemohli do Belgie odcestovat.
Iva Brčáková, Michaela Adlerová, Alena Brožová
