zpět na menu
Bylo 17. prosince 1997. Ráno v 7:30 jsme měli sraz na parkovišti u školy. Někdo přišel ještě rozespalý, někdo až moc živý. Někteří z nás došli do školní jídelny pro rekvizity (např. chaloupku z perníku, sněhuláka a jiné). V 7:45 se otevřely dveře autobusu a všichni se nahrnuli dovnitř, poněvadž se těšili na cestu do německého Hauzenbergu. Za dvě a půl hodiny cesty jsme mohli spatřit krásnou krajinu. Také jsme si užili hodně zábavy v autobuse.
Asi v 10:30 jsme dorazili na parkoviště u školy v Hauzenbergu. Před školou nás přivítal sám pan ředitel. Každému podal ruku a popřál hezký den. V hale školy na nás čekali naši přátelé z této školy. Ke každému byl přiřazen jeho německý kamarád nebo kamarádka. Společně jsme šli do velkého sálu, kde byly připraveny židle pro publikum a pódium pro účinkující. My jsme si nejdříve sedli do hlediště, každému dali seznam jednotlivých vystoupení. Naše vystoupení přišlo nakonec. Než jsme přišli na řadu, shlédli jsme krátkou scénku, několik pěveckých výstupů a hru na různé nástroje. My jsme přednášeli a zpívali v angličtině i němčině, zapálili jsme adventní věnec, postavili sněhuláka (z látky) a předali perníkovou chaloupku.
Když představení skončilo, šli jsme se naobvědvat. Každý si mohl vzít kolik chtěl, měli jsme výborné řízky s hranolkami a zapíjeli jsme je limonádou.
Po obědě na nás čekali naši přátelé a zvali nás na prohlídku jejich města. Také my jsme se rozhodli porozhlédnout se po městě. Mimo jiné jsme navštívili kostel, který se nám velmi líbil. Také jsme prošli různé obchody (např. papírnictví, hračkářství, velký obchodní dům a obchod se suvenýry). V některém z obchodů jsme koupili něco pro sebe nebo pro naše kamarády. Zašli jsme také do cukrárny, kde jsme se nezdrželi příliš dlouho.
Již se blížila doba, kdy jsme se měli sejít ve škole. Zapomněla jsem se zmínit, že ve škole jsme si mohli zahrát stolní tenis. Někteří z nás si tedy na závěr zahráli.
Přišlo rozloučení, popřáli jsme si hezké Vánoce a šťastný Nový rok. Ti, kteří přivezli svým kamarádům dárky, jim je předali, a také od nich nějaké dostali.
Někteří z nás si v Německu našli nové kamarády a vyměnili si s nimi adresy.
Cestou zpět jsme asi všichni přemýšleli o návštěvě Německa a těšili se až je opět budeme moci navštívit.
Helena Adamová a Iva Dvořáková, tř. 8.A