Ráda bych, aby se motivačním momentem výuky staly každoročně exkurze a vzdělávací zájezdy do některé německy mluvící země. Navštívili jsme již známá rakouská města Linec, Vídeň, objeli jsme Solnohradská jezera. Se svými zážitky z loňského roku se svěřují žáci v následujících příspěvcích. Letos se chystáme i do Pasova, Salzburgu a dál až k jezeru Königsee - místu, se kterým se žáci seznámili v prvním díle učebnice Deutchmobil.
Rádi jezdíme i do partnerské školy v Bad Leonfeldenu. V místní výrobně už mnozí mohli ochutnat vynikající perníčky. Dětem je vždy promítnuta videokazeta o výrobě. Stejně jako zde, i v německém pohraničním městečku Haidmühle je dětem promítnut v německém jazyce videodokument o navštívené oblasti.
V loňském roce jsme navázali nové přátelství se školou v německém Hauzenbergu, který je zároveň partnerským městem Českého Krumlova. V den naší návštěvy v Hauzenbergu probíhala školní slavnost, na které jsme i my přispěli krátkým (ale dle ohlasu pěkným) programem.
Během vzájemných setkání děti poznaly nové kamarády a současně si tak mohly vyzkoušet a prověřit své znalosti německého či anglického jazyka v praxi. Mnozí si s německými přáteli jedním z těchto jazyků také dopisují.
K poznání života, zvyků a procvičení jazykových dovedností by samozřejmě napomohl několikadenní pobyt v rodinách v těchto zemích. Tuto možnost měly některé děti před čtyřmi a třemi lety. Výměnný pobyt ovšem vyžaduje velkou spolupráci nejen obou škol, ale především i rodičů. Přesto věřím, že se nám opět v blízké budoucnosti podaří zajistit několikadenní pobyt alespoň těm nejlepším. K těm samozřejmě patří především ti, kteří školu dobrovolně reprezentovali na různých mimoškolních akcích.
Na loňské přehlídce přednesu básní, textů a písní v německém jazyce, která se pod záštitou Nadace Rolfa Nitscheho konala již třetím rokem, školu úspěšně reprezentovala Hanka Vobrová ze 6.C a Petra Pavlíčková ze 6.B v recitaci, Hanka Petříková z 8.A v próze a Marcela Křížová ze 7.A ve zpěvu. Na recitaci i zpěv se pečlivě připravovala i Růženka Šturmová z 8.A, která se však pro nemoc nemohla soutěže zúčastnit. V konverzační soutěži nás již druhým rokem úspěšně reprezentoval Petr Šikuta ze 6.B.
Mgr. Jaroslava Plichtová, učitelka německého jazyka
První naši návštěvu vyjednala naše třídní, paní učitelka Daniela Jindrová, za plné podpory ředitele školy Mgr. Dalibora Cardy. Moc jsme se těšili na nové přátele. Připravili si pro nás bohatý program. Prohlédli jsme si jejich školu a dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí. Upoutalo nás tamní muzeum i továrna na výrobu známých perníčků "Kästner". Poznali jsme, že město Bad Leonfelden je pěkné upravené městečko s krásným okolím.
Za pár měsíců jsme se setkali opět, ale u nás, v našem krásném historickém městě. Snažili jsme se také našim přátelům připravit zajímavý a pestrý program. Samozřejmě jsme těžili z bohaté historie našeho města. Využili jsme i plaveckého bazénu, kde jsme uspořádali hry o ceny. Nakonec jsme si všichni, i paní učitelka Martina Hinterreiter a pan ředitel Albert Stöbich, zajezdili na koních v Srníně.
Tři roky uběhly jako voda a přišla chvíle pro poslední návštěvu, která se uskutečnila v Rakousku. Tentokrát jsme společně navštívili průmyslové i historické město Linec. Prohlédli jsme si všechny historické památky, Pöstlingberg, novou i starou radnici. Vyvrcholením celého programu byla plavba lodí po Dunaji a jízda turistickým vláčkem v centru města. Poutní místo, kostel Pöstlingberg a prohlídka podzemní jeskyně s jízdou na "drakovi" se nám velice líbila. Pak už jsme se vraceli do Bad Leonfeldenu ke škole. Zde jsme se rozloučili s našimi rakouskými kamarády. Zkoušeli jsme je také ze znalostí o našem městě v humorném kvízu. Rozloučili jsme se nejen v německém, ale i v anglickém jazyce a vyměnili jsme si dárky na památku.
Tímto posledním naším vzájemným setkáním jsme předali symbolický klíč přátelství svým mladším spolužákům.
Děkujeme všem vyučujícím na obou stranách hranice, kteří nám umožnili vzájemné setkávání. Našim následovníkům přejeme, aby i jejich kontakty byly zajímavé, poučné a přátelské.
Michaela Adlerová, tř. 8.B
14. května 1997 jsme byli na exkurzi v Linci. Cestou jsme se zastavili v pekárně v Bad Leonfeldenu, kde nám promítli příběh rodiny Kästnerových, která pekárnu vlastní už po staletí. Po hlavní silnici jsme vjížděli do Lince. Po levé straně stála radnice. Ve městě jsme viděli i Zemský dům ve Starém městě. Pozoruhodné kostely jako například Nový dóm - jsou jistě svědky historie města. Most, kterým jsme šli přes druhou největší řeku v Evropě - Dunaj, byl dlouhý a široký. Dunaj je mohutný, ale přesto dost klidný. Na sever od něj je Nová radnice, na druhém břehu Zámecký vrch a Dunajský park s uměleckými objekty výstavy Forum Metall. Náším cílem ale byl Pöstlinberg. Na něj vede nejstrmější horská kolejnicová dráha na světě. V roce 1738 - 1774 tam byl postaven krásný barokní kostel. 29. května roku 1898 byla otevřena Pöstlinberská kolejnice. Kolejnice je už přes 233 let stará. Z Pöstlingbergu je nádherný pohled na Linec. Uvnitř kopce je svět fantazie, kde je jeskynní dráha. Jede se zde vláčkem v podobě draka. Nejprve se rozsvítí jedna strana a jsou vidět trpaslíci. Při druhém kole jsou vidět na pravé straně jiní trpaslíci. Ve třetím kole se rozsvítí na tisíce žárovek a jsou vidět obě strany. Když jízda skončí, může se jít tunelem trpaslíků dolů do pohádkové krajiny, kde je znázorněno malé linecké náměstí asi před sto padesáti lety. Odsud vedou komůrky, ve kterých jsou postavy z pohádek. Například Popelka, paní Holle, Červená Karkulka. Na Pöstlinbergu je také zoologická zahrada, ale v té jsme nebyli, protože bylo moc velké horko.
Michaela Novotná, tř. 7.A
V květnu byla pořádána pro žáky sedmých tříd, kteří se učí německý jazyk, exkurze do Lince. Tato exkurze měla přispět ke zdokonalení v německém jazyce a poznání německy mluvícího města. Exkurzi pro nás připravily paní učitelky Plichtová a Jindrová.
Cestovali jsme autobusem. Cesta do Lince byla celkem pohodlná a příjemná - projížděli jsme krásnou krajinou, prosvícenou ranním sluncem. Na hraničním přechodu Studánky nás odbavili bez problémů, mohli jsme tedy pokračovat dále. Naše další zastávka byla v městečku Bad Leonfelden, kde nám paní učitelka Plichtová předem vyjednala prohlídku výrobny perníčků se shlédnutím videokazety v německém jazyce. Nechyběla ani ochutnávka, poté jsme si mohli nějaké dobroty koupit a uplatnit při tom naše znalosti němčiny. V Linci jsme po vystoupení z autobusu přešli po Nibelungově mostu a pokračovali do středu města. Tam jsme si prohlédli řadu krásných a významných domů - například dům Amadea Mozarta nebo Brucknerův dům, který je střediskem koncertů a každoročně se v něm konají Hudební Brucknerovy slavnosti.
Ve starém městě jsme si také prohlédli renesanční Zemský dům s krásným portálem. V jeho arkádovém dvoře jsme obdivovali zlaté rybky v kašně. Na hlavním lineckém náměstí, které je lemováno krásnými domy z období baroka, jsme obdivovali i sloup Svaté Trojice z bílého mramoru a roku 1723 a naproti němu Starou radnici. Na náměstí jsme měli půl hodiny rozchod, abychom mohli koupit nějakou drobnost pro naše blízké doma.
Při zpáteční cestě k autobusu nás zaujala architektura nové radnice. Cestou na vrch Pöstlingberg jsme za okny autobusu viděli i nejstrmější horskou kolejnicovou dráhu na světě.
Z terasy na Pöstlingbergu se nabízí nádherný pohled na Linec i jeho okolí. Na tomto vrchu stojí krásný barokní poutní kostel z 18. století. Na Pöstlingbergu jsme navštívili dětskou pohádkovou říši. Nasedli jsme do dračího vláčku a projížděli jeskyní, kde se po obou stranách objevovaly výjevy z různých pohádek. Nakonec se po celé jeskyni rozsvítily barevné žárovičky.
Tímto návštěva světa pohádkové fantazie zdaleka nekončila. Sešli jsme po schodech dolů, kde jsme se ocitli na hlavním lineckém náměstí v minulém století. Byl to totiž model náměstí s původními domy i původními obchůdky. Nechyběli ani pouliční prodavači hub, buřtíků a mnoha jiného. Z náměstí navíc vedly ulice, ve kterých byly po obou stranách pohádkové postavičky v životní velikosti. Snad všichni jsme si v tu chvíli připadali jako v pohádce. Nadšeni jsme opouštěli pohádkovou říši. Venku jsme ještě zahlédli živého srnečka z blízké zoologické zahrady.
Doba návratu se blížila. Nezbývalo nám než nasednout do autobusu a vydat se zpátky domů. Měli jsme štěstí, že ten den bylo zrovna hezké počasí, exkurze se nám vydařila a myslím, že se všem líbila.
Petra Švambergová, tř. 7.A
Dalším cílem cesty bylo město Hallstatt. Silnice vedla podél břehu Hallstattského jezera četnými tunely. Z důvodu extrémně vysokých poplatků za parkovné jsme se ve městě dále nezdržovali. I přesto nám tento krátký čas stačil na poznání architektury města a jeho okolí. Naše cesta pokračovala podél známých jezer Wolfgangsee, Mondsee a Attersee.
Jezerem Attersee jsme se vlastně rozloučili s oblastí Solnohradské komory. Nyní nás ještě čekala návštěva dětského muzea hraček. Muzeum především zachycuje historii hraček od doby našich babiček až po současnost. Zájemci si většinu z nich dokonce mohli vyzkoušet a zažít při tom spoustu legrace. Zpět do vlasti jsme se vrátili opět hraničním přechodem ve Studánkách. Autobus dorazil do Českého Krumlova přibližně v 10:00 večer. Oblast Solnohradska se nám velice líbila, snad jen počasí mohlo být lepší, abychom mohli lépe ocenit všechny její krásy. Výlet se nám všem moc líbil a chtěli bychom ho tímto doporučit i ostatním ročníkům.
Tomáš Rozsár a Martin Luštický, tř. 9.A
V tomto předvánočním čase nesmělo chybět ani posezení u vánočního stromku s krátkým programem, který jsme s dětmi připravili. Po předání vánočních dárečků jsme si při rozzářených prskavkách společně zazpívali vánoční písně a koledy. Všem dětem pak přišla k chuti i ochutnávka vánočního pečiva od maminek dětí z naší třídy. Děti prožily společně pěkný den.
V červnu jsme pak přijali pozvání do Bad Leonfeldenu zase my. Také zde se návštěva vyvedla. Nejprve jsme byli ve škole, pak v městečku. Některé rakouské děti nám představily nejzajímavější památky města a paní učitelka nám přiblížila zajímavosti a památky školního muzea.
Mgr. Jaroslava Plichtová, tř.učitelka