Jarmareční chvilky

prosinec 2004

BOTA

Šla jednou jedna pravá bota, která hledala svou levou kamarádku. Šla a šla až potkala starého pána. Pán si řekl, že si tu botu vyzkouší. Nazul si botu, ale ta mu byla malá - nemohl ji vyzout. Snažil se co nejvíc, ale nešlo to. Najednou se ozvalo hlasité PRÁSK! Pán udělal do boty palcem díru. BOTA SE ROZBREČELA! Když ji pán konečně vyzul, tak ji zahodil a řekl si: „ Už si nikdy nenazuji botu, kterou potkám!“, a odešel pryč. Bota už přestala brečet a byla ráda, že ji pán zahodil. Kráčeli si každý svou cestou. Bota potkala dalšího človíčka, malé dítě. Také si botu obulo, byla mu však veliká a bota se mu začala chechtat, zato bosé dítě začalo brečet. Dítě botu zahodilo stejně jako starý pán před ním. Botu to samozřejmě zase bolelo. Nerozbrečela se, ale vzpomněla si na svou levou kamarádku. Hodně se jí po ni stýskalo. Začalo se stmívat a pravá bota se začala bát. Přespala na rohožce před malým a starým domečkem. Ráno se bota odvážila otevřít dveře a podívat se dovnitř. Najednou uslyšela dupání. Ukryla se pod schody a vyčkala na člověka, co po nich šel. Radostně vykřikla, když viděla, že kolem škvíry, kde byla schována prošla levá bota. Obě byly moc šťastné, když se po tak dlouhé době opět našly.

Autor: IVA BUKOVJANOVÁ Třída: 6.A

 

Pohádka o zeleném vláčku

Byl jednou jeden zelený vláček a ten měl kamarády Pepu strojvůdce, Vencu ježka a Lucku veverku. Jednoho rána Pepa strojvůdce vstal z postele a oblékl se do železničářské uniformy. Když vypil hrnek teplého kakaa a přicházel k zelenému vláčku, tak slyšel jak zelený vláček bafá. Nasedl do vláčku a uháněl k zastávce Jedlový les. Když dojel na zastávku, nastoupili Venca ježek a Lucka veverka. Venca a Lucka chvátali na koncert skupiny Kabát. Když se rozjeli, po dvou kilometrech si Pepa strojvůdce všimnul dvou červených semaforů. Prudce zatáhl za brzdu a zastavil přesně před spadlým stromem. Na trať spadl strom a zvířátka ze zeleného lesa nevěděla co s tím. Pepa strojvůdce vyndal z nářaďovny pevné lano, obvázal ho kolem stromu a za vláček a strom couváním odtáhl. Venca ježek a Lucka veverka se v čas dostali na koncert. Všichni byli spokojení.

Autor: DAVID HAVEL TŘÍDA: 6.A

 

KOUZELNÉ SVĚTÝLKO

Jednou v létě šli králíci pozdě večer domů . Byla tma a nesvítil měsíc. Otec Králík chtěl rozsvítit baterku, ale byla vybitá a nefungovala. Otec Králík vykročil do tmy a řekl: „Tudy, děti !“ A malí králíčci šli za ním. Matka Králíková se ho zeptala: „Jsi si jistý, že jdeme správně? Je velká tma a není vidět .“ Otec Králík se rozzlobil: „Měli jsme vyrazit dřív, dokud bylo světlo.“ Malí králíčci se báli, že zabloudí . Báli se lišek, koček i jezevců a moc si přáli, aby už byli doma. Najednou uslyšeli u svých nohou vysoký hlásek. Byla to světluška Dora. „Potřebujete posvítit? Já vám ukážu cestu.“ řekla Dora. „Díky, Doro“ zajásali králíci, vydali se za ní a ona je dovedla bezpečně domů.

Autor: STANISLAVA PAVLÍČKOVÁ TŘÍDA : 6.A

 

PŘÍBĚH NEŠŤASTNÉHO KŘEČKA SE ŠŤASTNÝM KONCEM

Byl jednou jeden malý, hnědý křeček, který se dostal do zlé rodiny. Nikdo mu nedával najíst, téměř ani napít, a tak se rozhodl, že bude lepší když uteče. Jednoho dne křeček využil dobrou příležitost a utekl. Bloudil po cestách, až nakonec došel k malému domečku. Chvíli tam stál, když vtom si všiml pootevřeného okénka u sklepa. Vlezl dovnitř: „Jé tady je ale teplíčko“, pomyslel si. Ve sklepě byly hromady uhlí. V tom se ozvaly kroky, křeček už neměl ani síly schovat se. Schoulil se do klubíčka a čekal, co se bude dít. Otevřely se dveře, dovnitř vstoupila drobná žena s kyblíkem v ruce. Nabrala si uhlí, a v tom si všimla malého křečka a začala hrozně pištět: „POMOC, MYŠ“. Málem z toho šoku omdlela! Do sklepa přiběhl velký, silný muž, když viděl malého schouleného křečka řekl, „ALE PROSÍM TĚ, TO NENÍ MYŠ, TO JE KŘEČEK“. Křečka se jim zželelo. Bylo jim ho tak líto, že si ho vzali domů. Koupili mu klec, dokonce si koupili ještě jednoho křečka. Kamaráda z kterého se vyklubala „KŘEČICE“. Náš hrdina dostal jméno TULÁČEK. Za několik měsíců už neměli jenom dva křečky, ale měli jich rovnou deset. Narodila se jim totiž malá „křečátka“. Kdybych Vám je měla všechna vyjmenovat, tak tu strávíme nejméně týden, takže už se s šťastnou rodinkou rozloučíme…

Autor: TEREZA ČERNÁ TŘÍDA: 6.A

 

. . .