Paragraf 11/55 potřetí
aneb V Praze jsme byli v pohodě :-)

3. - 4. prosince 2001

Do Prahy na finále soutěže Paragraf 11/55 jsme už jeli z pozice druhého jen jako diváci. Program na oba dva dny jsme měli nabitý, takže jsme se těšili na nové zážitky.

Dopoledne jsme dorazili před budovu Senátu ČR, kde jsme se společně vyfotili. Uvnitř jsme dostali cedulky se jmény a museli jsme odevzdat věci, jestli v nich nemáme nějaké nebezpečné zbraně. K údivu ozbrojené ochranky nic u nás nenašli! Pak nás ještě čekal detektor kovu. A ono zase nic! Byli jsme tam jako jedni z prvních, takže jsme si ještě mohli vybírat místa, kde budeme sedět. Kluci fotili jako diví, Terka se kochala bývalou konírnou a uplatňovala své znalosti historie. Za to Hanka! Na stolku před námi byla pípátka a různé čudlíčky, na které Hanka mačkala jako divá. Neustále nás někdo natáčel nebo fotil - strašné! Viděli jsme, ve kterých lavicích sedí při jednání pan Zieleniec, paní Rögnerová nebo pan Fischer.

Tak tady jsme bydleli a ... společné foto před Senátem ČR ...

SÝÝÝÝÝÝÝR !!!        ... budoucí poslanci (?!) ...

... krásný interiér senátu ...

... kdopak to tu sedává ? - že by to byla lavice senátora Václava Fischera ?

Celým Valdštejským palácem jsme pak šli do jídelny na oběd. Při zpáteční cestě z jídelny průchodem Valdštejnským palácem jsme nesnesli pokušení si sednout a nechat se vyfotit a vznikla fotka s podtitulem - Valdštejni znovu ožili! Když nás ale uviděla paní učitelka Lipplová, vypadalo to, že se k nám zbytek pobytu raději nebude hlásit, a tak jsme se raději už chovali v rámci možností "slušně".

Valdštejni znovu ožili!

... soutěžící novináři (byli poslední ...) - a poslanci (vyhráli - skoro ...)

... na jídlo a pití se těšili všichni ! ... i zábava byla ...

... páni učitelé na galerii ...

Autobus nás pak odvezl před tříhvězdičkový hotel, který připomínal obří šestnáctipatrový panelák. Pokoje, a vůbec celý hotel, byly hezké. Moc se mi tam líbilo. Teď nás už ale čekala Pomáda (a zapomenutý foťák v hotelu). Lístky jsme měli do první řady, tudíž jsme měli zajištěný i skvělý výhled . Nasadila jsem si brýle, abych viděla alespoň něco a jaký byl můj údiv při zjištění, že metr ode mne stojí Zuzana Norisová a Jan Révai!!!!!!! Pomáda sama o sobě, se velice líbila a jsem přesvdčená, že ne jenom mě. Po skončení jsme se vrátili do hotelu na večeři.

... a jde se papat ...

Ráno budík na mobilu nemilosrdně zazvonil v 6:45 a my chtě-nechtě musely jít vzbudit ostatní, jinak by ke snídani přišli až večer, jestli vůbec! Bouchaly jsme na dveře jak to šlo, a oni nic! Bylo to kruté, ale vzali jsme telefon a volali jim tak dluho dokud se neprobudili. Trvalo to hodně dlouho! Chtěli jsme k výtahům odejít asi kolem půl osmé, ale výtahy, to byla epizoda sama o sobě! Za prvé nejezdily a když už jely, tak naprosto jinam, než jsme původně chtěli! Na snídani jsme se nakonec dostali v pořádku.

Dopoledne jsme šli na Staroměstské a Václavské náměstí. Na Václáváku jsme si skoro každý koupili snář a vydali jsme se směrem k "mekáči". Potom už jsme se autem dovezli do televize Nova. Už od vystoupení z auta nás zase někdo natáčel nebo fotil. Vstoupili jsme dovnitř a šli jsme do kinosálu, kde nás už čekala Nikol Lenertová, která sebe a Karla Voříška prohlásila za stařenku a stařečka. Jen chudák měla problém rozeznat kdo je ten stařeček a kdo stařenka. Pak následovala první autogramiáda. Já odešla na chodbu před kinosál, kde jsem viděla Michala Jančaříka. To už jsme ale museli odejít do jiné budovy, kde nás čekalo natáčení milionáře. Soutěžícím bych být opravdu nechtěla! Chvilkami jsem si připadala jako cvičená opice v cirkuse. Chudák pan Čech byl námi obležený a podepisoval jednu fotografii za druhou. Když se dostalo i na mne, prodrala jsem se davem do ústraní, kde jsem spatřila Richarda Genzera a urvala i podpis. Heč! Také jsme od Novy dostali dárečky.

... na návštěvě v televizi Nova ...

... Karel Voříšek a Nicol Lenertová v civilu ...

... moderátoři soutěže - Martin - a David ...

... NEHLUČTE - NATÁČÍ SE ! ... ale tohle je přece Geňa !!!

pan Vladimír Čech byl taky v obležení - a všichni víme proč :-))
... co kdyby z nás jednou byli milionáři ?

Pak už jsme mohli vyrazit směr - domů. Ještě zamávat kamarádům a jet. V autě jsme Kája, Terka a já vyčerpáním usnuli a ostatní se nám ošklivě smáli. Byly to krásné dny. Jen mne mrzí, ze příští rok už soutěžit nebudu. Doufám že se to všem líbilo stejně jako mě!

Lucie Drábková, 9.C