Jak ve zdraví přežít hlídání štěněte (fejeton) Zdá se vám, že to není problém? Zkuste si sami hlídat tři měsíce staré štěně, které váží patnást kilogramů, roste rychlostí slůněte, zuby ostré jak žralok, mrštné jako fretka, se silnými tlapkami jako medvěd a hravé jako kotě. Všechny tyto vlastnosti má štěně Denny. Před hlídáním je třeba začít s včasnou přípravou, třeba jako je obrnit se trpělivostí, obléci si staré oblečení (maminka totiž nerada vidí v nových kalhotách díry po jeho zubech) a připravit si hračky, které by ho mohl yzaujmout. Hlídání může začít. Po otevření dveří spočine zrak štěněte na novém a neunaveném objektu, na kterém může předvést své neúnavné kousací a škrábací techniky, a s radostným mlácením svého dlouhého ocasu se vrhá na svoji novou oběť. Předchozí pečovatelé zničeně opouštějí bojiště a s úlevou zachráněných tonoucích námořníků odchází načerpat nové síly. Takové štěně je třeba unavit. Hážeme mu míček, přetahujeme se lanem, nutíme mu pískající hračky a mezi tím vším si ošetřujeme pokousané, poškrábané a poslintané ruce. Zdá se, že lidské ruce jsou jeho největší pochoutkou. Heuréka, Naše taktika slaví vítězství. Jsme možná unavenější, než štěně, ale šťastni, když miláček všech konečně pokládá hlavičku ve svém pelíšku, a my, zdecimováni jeho hrami, se chováme tiše jako myšky, abychom nerušili jeho spánek a získali tak co nejdelší přestávku před dalším bojem. Ještě si někdo myslí, že hlídat takové štěně je snadné? Kdo ano, příště ho vezmu s sebou!

 

Tanec mezi reklamami Sobotní večer jsem výjimečně trávila doma. Již tento fakt ve mě vyvolával pocit úzkosti a beznaděje. Nicméně našlo se jedno východisko, které mi dalo naději na přežití. Oním zázrakem se stala, ostatně jako už mnohokrát, televize. Když jsem se navíc dozvěděla, že na programu je romantický film, nevypadalo to s načatým večerem vůbec špatně. Ovšem co se odehrálo chvíli poté, co jsem stiskla tlačítko power, se nejspíš navždy hluboce zapsalo do mého vědomí i podvědomí. Velmi lituji pravidelného diváka nejmenované televizní stanice a zároveň před ním hluboce smekám, neboť nedokážu pochopit, jak se při záplavě televizních reklam může plně soustředit na děj filmu. Pobouřena neustálým přerušováním jsem se rozhodla přepnout televizi na jinou stanici. Čajkovského Louskáček ani politika však do okruhu mých oblíbených pořadů nepatří, a proto jsem rezignovaně přeladila zpět. Když jsem po skončení filmu letmo prohodila "To byla ale blbost", ani jsem si neuvědomila, že tímto výrokem možná jeho tvůrcům křivdím. Bohužel si z celého vysílání pamatuji jen to, že si Robert myje každou půlku hlavy jiným šamponem, Marcel není tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci a Patrik je velký drsňák, možná dokonce ten největší! a málem bych zapomněla - všichni tři jsou nejraději, když se do města vrátí Deli. Sobotní večer je minulostí. Radost z něj mohl mít jen pan ředitel. Kdo ví, možná mu někdy zavolám . . .

 

Kroťte se! (fejeton) Každý z nás tak trochu, ať už chce, či nechce, narušuje pro nás životně důležitou atmosféru. Jistě jste se někdy vezli autem, určitě jste každý aspoň jednou vydechl a je zcela jisté, že jste si, ať už doma nebo ve společnosti, párkrát ulevili. Auta produkují velké množství nečistot a škodlivin, při každém vašem vydechnutí vydechujete oxid uhličitý a pokaždé, když si ulevíte, vyprodukujete malé množství zákeřně jedovatého a extrémně výbušného plynu. A tyto všechny prvky putují do atmosféry a řádí tam, jak jen to jde. Myslíte si, že to není katastrofa? Že to není tak hrozné? Jeden člověk toho přeci tolik nezkazí? Jeden ne ..., ale představte si, že by všichni lidé na celém světě jedli ve stejnou dobu hrách. To by tady nebylo k nadechnutí! To byste mohli akorát tak vydechnout. A to je další problém. Kdyby všichni nastejně vydechli, uvolnilo by se takové velké množství oxidu uhličitého, že by bylo na zemi takové teplo, jenž by dokázalo roztát ledovce. Hladina moří a oceánů by se pak zvedla o hodně metrů. Takže vám doporučuji vydechovat co nejméně a naučit se plavat, nebo vůbec nedýchat. Neměli byste ani jezdit autem. Choďte raději pěšky. A když půjdete k tchýni, která bydlí třeba 90 km od vás na návštěvu, tak si tu cestu raději rozdělte na etapy, abyste to celé ušli, a nejezte před tou cestou hrách! A když to bude chtít ven, tak to v sobě zadržte a pusťte to až doma u tchýně. Těch "pár" kilometrů, co vám zbývá, to už vydržíte. No, a nebo můžete jezdit ke tchýni na loďce. Když už teda roztají ty ledovce ... a ještě si ten, kdo bude pádlovat těch 90 km, zlepší fyzičku. S psychičkou už to bude horší! Ale "správnej chlap" zvládne všechno! Tím myslím i ženy a tchýně! A kdo neumíé plavat, ať si koupí nafukovací rukávky. A pokud by se vám nelíbilo žít ve světě plném vody a bioplynu, měli byste každý dodržovat aspoň něco z toho, co zde bylo uvedeno.

 

Komáři Sotva v létě ulehnu k vodě, stávám se přistávací dráhou. Komáři si mě hned najdou a přistávají na všechny dráhy. Někdy i do podpaží, snad v domění že je tam hangár. Tak to tam píchnou. Divím se, že i inteligentní lidé pokládají ležení u vody za lenošení. Oháním sebou, dlaněmi se plácám po kůži.Většinou neúspěšně. Když mě bodne, chci mu dát pohlavek. Běžím za ním, ale vždycky se někam schová. Snad je to tím, že je o hodně menší, než já. Když mě komár bodne, nejraději bych ho nakopla. Technicky je to obtížné Zkuste ho nakopnout, když ho máte za uchem. Jednu dobu jsem to s ním zkoušela po dobrém. Přemlovala jsem je, aby si našli jinou potravu, že už nebudou mít co pít. Po dobrém to nešlo. Zkusila jsem to po zlém. Koupila jsem sprej na hubení komárů. Podívala jsem se do návodu, kde byla názorná kresba. Na prvním obrázku byl sedící komár. Na druhém udělá sprej několikrát střík. A na třetím komár odletí. Vypadalo to hezky, ale v praxi je to úplně naopak. Ještě jich přiletělo více. Tak to vidíte. Takhle jsem dopadla. Musela jsem si na ně zvyknout. Jen v zimě dají pokoj. Už si nejsem tak jistá. Připadám si odstrčená. Znáte to, když o člověka není zájem ...

 

Jak si udržet špatnou náladu To je velice jednoduché, protože špatná nálada se šíří jako mor. Ukažme si to na příkladu jednoho dne. Ráno vstanete, ale nezkoušejte se usmát, protože Vás z postele vytáhlo sluníčko a zpěv slavíků. Naopak, musíte se pořádně zamračit, protože je Vám horko a řev těch opeřenců je velice protivný. Budíka vyhoďte z okna, má přece hrozný zvuk. Nyní můžete přejít do koupelny, ale neopovažujte se říct, jak vás ta studená voda krásně osvěžila. Vždyt' hrozně studí. Do zrcadla se pro jistotu nekoukejte, mohli byste se rozesmát nad svým vlastním šklebem. Rozhodně se nečešte a nečistěte si zuby! Zubní kaz, vši a blechy jsou velmi dobrými pomocníky k udržení špatné nálady. Ovšem ani nezkoušejte použít slovo "dobrý". V práci špatnou náladu můžete přenést na někoho dalšího. Ten Vás jistě ochotně a rád nakazí zpátky, kdybyste se chtěli radovat. Jinak není problém si na pracovišti špatnou náladu udržet, protože bud' tam dřímete nebo Vás neustále šéf honí, abyste něco dělali. Cestou z práce si nezapomeňte koupit nového budíka. To snadno udrží Vaši špatnou náladu, protože takový budík není zrovna nejlevnější záležitost. Navíc Vám nezbyde na večeři, na které byste si pochutnali, a tak si s úšklebkem můžete koupit něco levného a odporného. V žádném případě odpoledne nesportujte! Mohli byste spálit pracně nashromážděný adrenalin. Po večeři se nezapomeňte rozčílit nad televizním programem, který je ostatně každodenně stejně blbý. Než půjdete spát, nařiďte si budíka, který má ještě horší tón než ten předešlý. Navíc Vás budí už samotným tikáním. V podobném duchu prožijte i další dny a možná brzy zjistíte, že by bylo lepší jako morovou epidemii přenášet pro změnu náladu dobrou.

 

Reklamy mezi námi, my mezi reklamou. Řekla bych, že reklama nás dokonale pohltila. Nevěříte ? Tak třeba takto by měl vypadat můj den dle reklamy : Ráno se probouzím a papoušek už na mě volá : " Actimel, dej si actimel ! " Posnídám sušenky Bebe dobré ráno, které mi dají energii po celý den. Potom si zvýrazním řasy řasenkou, která mi až 3x zvětší objem řas a důkladně je oddělí. Od Laboratois Garnie - protože já za to stojím. Ve škole usedáme do lavic a čekáme na pokyn učitele co budeme dělat. Ten po chvíli oznamuje, že budeme dělat křupy, křup. O přestávce si dám danissimo a sním svůj sen. Poslední hodinu máme výtvarnou výchovu, a tak malujeme jedním tahem samým blahem, srdce z lásky malujem. K obědu dostanu špagety, chvíli přemýšlím, proč mi tak chutnají a pak mi to dojde - Panzani přece nelepí ! Cestou ze školy si povídám s Pepou : " Viď Pepo ??? "Ale Pepa jde pryč a volá " Musím se učit, musím se hodně učit. Učitelé vyvolávají jen mě !..." Potom se stavím u kamarádky, která mi popisuje její včerejší schůzku : " Prostě se nakláněl blíž a ještě blíž, zavřel oči, a dal mi pusu !" Jediné co jí odpovídám je : "No, jo, máš to vychytaný !" Cestou domů potkávám známého a povídám: "Jé, tak ty už jsi ženatý !" Doma zvoním co můžu, ale sestra se na mě šklebí přes sklo a nechce mi přijít otevřít a k tomu dodává "Dej si Redbul ! Redbul ti přece dává křídla! " Vztekle jí odpovídám : " Miláčku prostě běž a otevři ty dveře ! " K večeři máme 1-2-3 hranolky, když v tom sestře zaskočí :"Já nemůžu, já nemůžu...!" " Dej si airwaves a volně dýchej " a nerušeně jím dál. Jeden hranolek mi spadne na kalhoty, a tak jdu pro wanisch - skvrn a špíny se zbavíš. Potom vyslechnu slogan znějící z televize " Ve čtvrtek večer, na Nově. " Ale to už ulehám s pocitem čistoty a svěžesti. A co z toho vyplývá ? Okamžitě vypněte televizi !!!

 

Domácí práce Většina lidí na celém světě domácí práce k smrti nenávidí. Znáte to, že? Hory špinavého prádla a nádobí, všude prach, smetí a okna samá šmouha. Fuj, za to se stydí každý. Vždy se najde nějaký ten blázen, co se to všechno snaží dát do původního stavu. Člověk si ale na ten nepořádek okolo zvykne a s čistou podobou se těžko smiřuje. Čisté prádlo se musí vyžehlit, nádobí uklidit a z čistých oken je vidět zamračené obličeje kolemjdoucích, špatné počasí a bůh ví, co ještě. Nakonec vlastně zjistíte, že to vše bylo při starém lepší. Tudíž je uklízení nepotřebné a zbytečné, nemyslíte ! ?

 

Jak si získat nepřátele? Zpočátku to bude velice těžké, protože lidé okolo vás, s kterými budete chtít být nepřátelé, to neví, ale nebojte se. Oni to za pár dnů zjistí, ale to abyste měli nepřátele, měli byste se řídit našimi radami. Abyste měli nepřátele, tak byste měli: l.) Nikdy jim nepomáhat s prací nebo jejich problémy. Nejlepší bude, když vám budou něco říkat, s čím by potřebovali pomoct nebo poradit, dělat, jako že je neslyšíte. 2.) Nikdy nepřijímat pozvánky na jejich večírky a podobně. 3.) Klidně na ně můžete mluvit vulgárně. Je zaručeno, že pokud budete dodržovat tato tři pravidla, tak budete mít nepřátel kolik si jen budete přát.

 

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově Jak dlouho si nikdo otáčivého hlediště nevšiml! A najednou ... ? Všechna pozornost je přenesena právě do zámecké zahrady. Mohutná, točící se stavba mezi decentně upraveným parkem a narůžovělou Belárií. Kolik návštěvníků přichází v letní sezóně právě do tohoto prostředí, aby zhlédli vynikající výkony herců, kteří s nadšením předvádějí svou scénu... ! Co ted'? Když tato stavba má ztratit tak okouzlující atmosféru? Vždyt' i zámecký park má svůj podíl na tom nádherném zážitku, který si odnáší každý návštěvník po večerním představení. Kam ted' s ním, aby neztratilo svou dlouholetou pověst? Je to sice stavba, kterou v renesanční době v zámecké zahradě nikdo nenašel, ale jak dlouho už na tomto místě stojí, jak dlouho už návštěvníci jezdí do Českého Krumlova právě za tímto účelem! Podpisy, které měly zabránit přesunu otáčivého hlediště, byly jen planou nadějí návštěvníků. Nic už asi nezabrání přesunu otáčivého hlediště a my už ted' můžeme jen doufat, aby město Český Krumlov našlo vhodné místo pro tuto stavbu.

 

Mobilní telefon Každý normální člověk vlastní mobilní telefon, pouze některé osoby mají vůči nim jistý odpor. To však nejsou moderní lidé. Každý lepší člověk nosí mobilní telefon vždy a všude. Nesmí ho zapomenout, ani k lékaři, do galerie či dokonce na důležitou schůzku nechat zapnutý. Vždyt' kdo jiný by tak důležité jednání, schůzky či lékařské vyšetření vyrušoval, nežli mobilní telefon. Ale přece se bez pacienta, či klienta, který má leckdy hovor s manželkou o tom, co bude k večeři, každý obejde. Každý rád omluví malé zdržení, i když čas jsou peníze. Kdo by neviděl rád někoho při obědě telefonovat, nebo by neslyšel rád zvonění mobilního telefonu při sledování zajímavého filmu v kině. Takový mobilní telefon je velmi důležitá věc, nikoliv další z těch hloupých výmyslů, na kterých se stáváme závislí a ohrožují nám zdraví. Není to v žádném případě peněžně náročná záležitost, spíše naopak. Takový mobilní telefon si může pořídit naprosto každý. Z čehož plyne jediná prostá věc: Člověk bez mobilního telefonu vlastně není člověk.

 

Já bych Jednou takhle přijdu z práce, podívám se do kuchyně , že si uvařím kafe, ale náhle zjistím, že není cukr. Seřvu celou rodinu a vylíčím jim, jak jsem byl hodné, spořádané a spořivé dítě. Potom se jdu dívat na televizi. Zrovna dávají fotbal. "Přihraj ! Dělej ! Střílej ! Kam koukáš?" Já bych jim ukázal, jak se hraje fotbal. Radši přepínám. "Á, zprávy." "Byl vykraden byt. Ukradeno bylo 230 000 Kč, které byly ukryty pod kobercem." "To já bych je měl v bance." Přepínám na Novu. Je tam právě Kotel a nějakej inteligent z vlády, co vymyslel ten úžasnej zákon. "Jó, kdybych tam byl já, to bysem jim ukázal." Najednou zvoní telefon. Jdu ho zvednout. Kamarádi jdou hrát fotbal a já jdu s nimi. Jen co přijdeme, už je tam pár těch, kteří místo aby hráli, tak jen křičí, radí a nadávají. Já jdu zrovna do útoku. Všude je slyšet přihraj, přihraj. Já střílím na bránu a vedle. Všichni na mě řvou, jak jsem neschopnej, levej... Ale co kdyby si to zkusili sami?

 

Češi a hokej ! V posledních 5-ti letech by se dalo říci, že hokej k České republice neodmyslitelně patří. Češi by měli být na naše reprezentanty právem pyšní! Když se ohlédneme do minulosti, tak vidíme například zlatý úspěch v Naganu, a určitě se nestydíme. Pokud se někdo stydí za letošní zimní olympijské hry, které se hrály v americkém Salt Lake City, tak at' si zkusí obout brusle a vyrazit na led. Určitě za malý okamžik pozná, že to není tak lehké, jak se může při sledování televize ( na první pohled ) zdát! Ale co kdyby měli naši hokejisté letos více štěstí? Byli by i letos mistři, a celý stát by na ně byl ještě více pyšný...

 

Proč chodí děti za školu ? Tato otázka je ted' hodně aktuální, nebot' většina dětí se vyhýbá škole. Důvody jsou různé, bud' se má psát prověrka nebo se mi prostě do školy nechce. A proč bych se "neulejvala", když je tak lehké pořídit si omluvenku. Zajdu za svým dětským lékařem, řeknu mu, že mě bolí hlava a v krku a omluvenku mám v žákovské knížce "natotata". Tak proč toho nevyužít ? Vždyt' je lepší být za školou a dělat věci, které mám od rodičů zakázané, než sedět v té hnusné škole a poslouchat bláboly učitelů. Ale já bych věděla důvody, proč do školy chodit. Co třeba, protože se chci dozvědět něco nového a nebo třeba jenom kvůli přestávkám a kamarádům. Tyhle důvody také nejsou špatné.