3. 6. 2008, 15:10
Již dvakrát jsme se sešli s panem ředitelem Cardou, který nás
zasvětil
do pravidel 1. pomoci.
První setkání bylo víc teoretické. V učebně chemie jsme sledovali
prezentaci a snažili se vše zapamatovat. Něco jsme i věděli. Číslo
155 zná asi každý,
ale ve stresu by ho mohl klidně zapomenout.
Při druhém jsme si prakticky vyzkoušeli, zda jsme teorii vnímali.
Trochu jsme se styděli, pobavili se a hlavně si uvědomili, že někdy
stačí málo a my můžeme zachránit
lidský život.
Naše postřehy :
- zvedni hlavu, ať se neudusíš (zafixování do límce)
- kolik vzduchu mám do Andulky fouknout?
- tohle by vzkřísilo i mrtvého (příliš prudké vdechnutí)
- žebra srostou, hlavně ať dýchá (při prudké masáži srdce)
- nejde mi překulit (snaha o stabilizovanou polohu)
- tlačím, aby nevykrvácel (přikládání tlakového obvazu)