Autor: Eva Zálohová, 14. 10. 2010, 6:51
Dne 23. 9. 2010 navštívila naše třída 9. A ze ZŠ za Nádražím 222
synagogu v Českém Krumlově. Čekala nás velice zajímavá podívaná. Je
zde totiž vystaven pomník Omlouvám se všem násilně deportovaným od
známého umělce a výtvarníka Miroslava Párala. Skutečně to bylo
velice poučné. Místnosti samy o sobě nesly cosi tajemného? Viděli
jsme onu bolest, smutek a tíhu té doby. Člověk ví co se dělo, učí
se o tom ve škole, vidí v televizi, přesto bylo jiné... Dosud jsme
ony nešťastníky brali pouze jako oběti krutého režimu, s nimiž ale
nemáme pranic společného. Opak je pravdou. Ti lidé žili v našem
městě, chodili po stejných ulicích jako my. Měli rodiny, přátele a
sny. Měli budoucnost. To vše se ale najednou změnilo. Zabrali jim
všechen majetek, a potom i vše ostatní. Vzali jim to jediné, co nás
všechny spojuje. Právo žít. Během jediné vteřinky jim zpřetrhali
vlákna života. Jejich plány, sny? jejich budoucnost. Etapa Židů
skončila. Stojím zde a hledím na fotografii malého děvčátka s
židovskou hvězdou na prsou, a říkám si jediné. Proč? Jaké bylo
odůvodnění těchto ohavných činů? Prostě se nelíbili. Někdo měl
zřejmě dojem, že by bylo nejlepší se jich úplně zbavit?Myslím, že
si každý z nás pak s sebou něco odnesl. To ?něco? jakoby se nedalo
pojmenovat. To ten pocit. Už po pár minutách uvnitř synagogy, jsme
to poznali. Ono? něco? nám nahnalo husí kůži a vzalo nám slova ze
rtů. Uvědomili jsme si, že to, co bereme jako samozřejmost tak
samozřejmé asi není. Myslím, že je dobré jednou za čas otevřít oči
a zamyslet se nad tím, co se dělo? Co se děje?
Bára Kalkušová 9.A
fotografie k článku vytvořily Katka Švandová a Lucka Maurerová z
9.A