Autor: Zdeněk Pilař, 23. 10. 2009, 15:16
Mám rád ty chvíle, kdy se jen tak ploužím ve vzpomínkách na
vydařené akce. Jednou z nich byla i poslední Zátoň. Poslední Zátoň,
ale mé jediné a jedinečné, 6.B. Třída, která si vytvořila pozvánku
pro vyučující školy, skvělou hymnou pobavila nejen mě, ale i rodiče
a nakonec sic v pětici se vrátila na kolech (někteří pravda na
kolech automobilů) i domu. Děkuji všem zúčastněným rodičům za pomoc
i pochopení - hlavně za skvělou improvizaci s návratem domů. Na
shledání se těším Zdeněk Pilař
P.S. Na fotkách je vidět snad každý, kdyby néééé, tak
příště,jooooó?
P.P.S. Děkuji za obětavou práci všech kolegů a kolegyň při
letošních stmelovacích pobytech...od tvoření divadélek, hymnusů a
pozvánek.Ď
A jak to viděla jedna dáma z "účastníků zájezdu" Káťa
Kortusová(6.B)?
Jedeme na školní výlet!
Rodiče nás i s koly měli odvést na místo srazu: nad Borfaj, jeli
jsme totiž na kolech. Maminky upekly výborné buchty, abychom na
Zátoni měli co jíst. Za pár minut vyrážíme kupředu. Na Zátoň jsme
přijeli asi v 16.40 hod, ubytovali jsme se , povlékli postele a pak
jsme se měli sejít v hlavní místnosti, kde jsme hráli hry. Po
chvíli jsme se přesunuli ven na zahradu, kde jsme hráli hru
špageta. Pak následuje další hromada aktivit. Večer jsme šli spát
asi ve dvanáct hodin.
Druhý den jsme se probudili a všichni jsme se moc těšili na stezku
odvahy. Všichni totiž věděli, že bude. Den probíhal celkem
normálně: hry, obídek atd.. Asi tak v šest hodin měli přijet
rodiče, aby učitelům pomohli nachystat stezku odvahy. My děti ještě
cvičili divadlo ? měli jsme ho hrát. Divadlo se nakonec moc povedlo
všem. Rodiče se pobavili a všichni jsme se přemístili k ohni. Holky
i s paní Kocourkovou hrály na kytary. Byla to skvělá táborská
atmosféra. Za půl hodiny nám pan třídní oznamuje: ? Jdeme do
lesa!?. Šlo se po asfaltové cestě. Konečně jsme na místě a vychází
první odvážlivec, Šárka. Pak následují další, další a ?konečně My.
Šli jsme a po cestě na nás bafali rodiče. Stezka se opravdu moc
vyvedla.